Návrh digitálního produktu stojí na disciplínách, které je nejlepší nastudovat v knihách. Ty obory (resp. fakta, ze kterých vycházejí) nestárnou a proto je lepší neobjevovat kolo v článcích na Internetu. Hned potom je důležité sledovat lidi a chodit na akce (vizte např. seznam záznamů přednášek z nejrůznějších konferencí). Něco málo doporučuji ve slajdech, takže: ptejte se, protože nejlepší je doporučit konkrétně (nejlépe v komentářích nebo mailem).

V březnovém čísle .net magazine se objevilo krátké zamyšlení nad smysluplností Dribbble, doplněné o asi 15 názorů kolemjdoucích profíků (Whitney Hess, Aaron Gustafson, Elliot Jay Stocks atd.). Kromě polemik o tom, zda Dribbble vytváří jen nic nepřinášející buzz a spousta jeho uživatelů v něm nachází jen vlastní promo postováním hotových věcí, se objevil trefný názor Andyho Budda, se kterým se ztotožňuju a myslím si, že největší problém Dribbble je právě toto:

My one concern is that by focusing purely on the aesthetics we run the risk of propagating the myth that design is all about ornamentation and not problem solving.

Příklad: e-maily od Twitteru

Mám rád infografiky a vizualizace. Myslím si, že je to jedna z oblastí designu, který ho správně ukazuje jako užitečný obor, sloužící běžným lidem.

Kdo používáte Twitter a chodí vám maily o každém novém followerovi, víte, že v mailu je vždy takhle nějak vyjádřeno, koho váš nový follower sleduje, kdo sleduje ho anebo koho followujete jak vy, tak on.

A mně prostě přijde, že se to špatně čte a vnímá. Střídají se tam vždycky dvě z těchto tří druhů informací a nikdy nevím, která je která. Napadlo mne, zkusit to vyřešit pomocí malé infografiky. Takové, která usnadní pochopení těchto informací.

Kdyby ve Twitteru chtěli vylepšovat e-maily, můžou přeleštit barvy a vyladit typošku. Nebo se můžou podívat na to, jak lze podpořit předávané informace, aby se vnímaly snadněji. Řešme detaily na všech frontách. Ne jen na vizuální úrovni.

Informace zasazené do kontextu se vnímají lépe a radostněji. Podobně se například používají malé grafy pro vyjádření výsledků hlasování.

Nedelejte firmu pro investora ale pro zisk, protoze kdyz ji neprodate, zustane vam firma. A neprodate papir s napadem. Dejte do toho svuj cas (a penize).

Vcera v Olomouci probehl prvni Techspring, pravidelne mesicni setkani lidi kolem Webu, byznysu i designu. Po prednasce Martina Krudence, zakladatele eStranky.cz nasledoval velmi prijemny pokec s temi, co zustali v lokale. Secteno podtrzeno: vyborne zorganizovana akce s lidmi, kteri maji co rict.

Par poznamek z Martinovy prednasky o tom, jak vznikaly eStranky.cz (trosku si nad tim zapremyslejte a ctete mezi radky):

• eStranky.cz vznikly z potreby mit misto na fotky deti (jinak se venoval realitam). Martin tedy designoval pro sebe (a pro manzelku, ktera pak byla ultimatni tester). Resily skutecny problem lidi. Nebyl to priblbly start-up odtrzeny od reality.
• Bylo zazemi (programovani, servery, nejake zkusenosti s podnikanim na Webu). Puvodne chtel Martin projekt udelat a prodat, protoze se venoval (a venuje) realitam.
• Prestoze je CR je mala, lidi nejsou zvykli platit a eStranky.cz jsou nejdrazsi “webhosting” na trhu, tak maji spokojene platici uzivatele, protoze pro ne ten produkt resi jejich problem. Konkurence umoznila udelat si predstavu o tom, jestli je trh a na co jsou lidi zvykli (co uz pouzivaji).
• Martin neni geek a dokazal se tim padem oprostit vic od toho, jak vnimaji WWW stranky profici (ne, gigabajty ani hostingy nechceme…) a dostat to k lidem. Dve veci, na kterych si Martin zakladal, byly spustit to bez chyb (a nejen proto, ze uz existovala konkurence) a mit pekne sablony. Tou dobou bloguje.cz nebo blog.cz je proste nemely tak pekne a byla to tim padem i silna konkurencni vyhoda. eStranky.cz take neobsahovaly zadne otravne pruhy aplikace ala “tady je WordPress”. Uzivatele zkratka meli pekne vlastni stranky.
• Telefonicka podpora (i pro neplacene ucty) se vratilo na opravach chyb a lepsi produktu, ktery “lidi otestovali a nahlasili chyby”.
• Prime naklady na spusteni eStranek.cz byly cca 300tis., rozlozene do cca 1,5 roku vyvoje.
• Registraci od pocatku eStranek je cca 750 tis., ale jsou v tom zahrnuty mrtve (tj. smazane) a neaktivni ucty. Aktivnich uzivatelu maji kolem 100 tis. (a to je to, co taky Martin poklada za dulezite). Mesicne pak pribude cca 15 tis. novych registraci.

Souvisejici clanek o dnesnim pokrivenem svete start-upu: Dear Startup World: Chill the Fuck Out.

• How design teams in Facebook works, how actaull problems are solved and why data driven design isn’t sometimes the best way. Julie Zhuos at ZURB podcast on how Facebook uses data.
• Pravidla stárnou. Jsou však založeny na principech, které jsou trvale platné. Martin Kopta na Barcampu o návrhových vzorech a pravidlech proti principům návrhu uživatelského prožitku.
• Times New Roman serif’s are a bit thinner to look fine when they feather, printed on crappy paper. See Mark Boulton explaining the origins and principles of typography.
• Massimo Vignelli in Helvetica movie speaks about the fact, that what we actually design is the space between letters. Listen to Liz Danzico speaking on the importance of pause: “white space” not just in design.
• Designer Andy Rutledge joins Jeffrey Zeldman and Dan Benjamin to discuss choosing clients, running a small company, coming to a design from retail, and more. Watch Big Web Show episode #40.

Asi před měsícem a půl jsem se byl podívat na londýnské UPA. Jedná se o pravidelné setkání interakčních designérů, webdesignérů, UX konzultantů a vůbec dalších podobných frajerů z povětšinou londýnských digitálních agentur. V zásadě velmi podobné PPPS, až na to, že přednášející pracují ve firmách jako je Flow Interactive, RG/A, SapientNitro nebo třeba BBC a setkání neodehrává se v kavárně, ale v kancelářích právě SapientNitro (a že to jsou nějaké kancly).

Při řeči v hospodě poté mně zaujala věta Honzy Šrutka: “…protože jsem věděl, že chci dělat čistý UX.” Napadlo mně: co je tedy ten zatracený UX design? Protože (k překvapení mnohých světáků) s webdesignem nesouvisí tolik, jak bychom si mohli myslet.

Ten dělá to a ten zas tohle

Než se podíváme na to, co je UX, rozeberme si ještě dvě další profese, které mají v procesu návrhu UX své místo. Mám na mysli interakční design a informační architekturu.

Interakční design je obor, zabývající se návrhem interakcí.

V zásadě jde o to, že tradiční design (např. tištěných médií) se zabývá monologem. Designéři navrhují, jak bude informace sdělena, ale toto sdělení je provedeno pouze jednou. Plakát, který uvidíte na ulici, má pouze oznamovací funkci.

Naproti tomu interakční desingéři navrhují dialog, který uživatel povede s bankomatem, mobilním telefonem, GUI apliakce nebo webovou stránkou atd. Svým ovládáním uživatel klade otázky a dostává na ně odpověď.

Jedná se o velký rozdíl v komunikačním paradigmatu – tudíž i v tom, jak interakční designér pracuje.

A aby se měli uživatelé o čem se zařízením bavit, existují informační architekti. Stručně řečeno je jejich cílem udělat pořádek v informacích. Hledají způsoby, jak informace uspořádat do struktury, která bude uživateli připadat logická, bude se v ní schopen zorientovat a používat ji.

Nejedná tedy o copywritery, i když právě copywriteři jsou často skvělými vykonavateli tohoto řemesla, když se snaží najít v klientově obsahu řád a smysl tak, aby ho bylo možné prezentovat.

Tři pilíře webdesignu

Zkusme zatím známé informace předvést na webdesignu. Lidi potřebné při výrobě webu lze v zásadě rozdělit do tří skupin: na analytiky, vizuální designéry a vývojáře.

• Vývojáři programují podle toho, co se dozví od analytiků, používajíce nakódované šablony od vizuálních designérů (ano, od nich, vrátíme se k tomu v závěru).
• Vizuální designéři, aby mohli vyrobit vizuální identitu, potřebují od analytiků vědět, co mají oblékat.
• Analytici zkoumají, co vlastně za informace mají k dispozici (a pokud je nemají, tak je bude muset copywriter napsat) a jaké UI je bude tento obsah na Webu prezentovat.

A kde zůstal UX designér? Je to ten, co to celé kočíruje? Ano i ne.

Co je UX design?

Požádal jsem pár lidí, jejichž názor za něco stojí, aby mi napsali svůj pohled na UX. První odpověď je od Honzy Šrutka (@jansru), českého UX konzultanta, momentálně žijícího a pracujího v Londýně pro Flow Interactive.

UX Design je o návrhu produktů a služeb s cílem o dosažení předem plánovaného prožitku na straně zákazníka či uživatele. UX je zodpovědné za návrh, který je nejen funkční a použitelný, ale také užitečný, smysluplný, řešící reálné problémy, a v neposlední řadě také estetický a emotivní. Oproti UI designu, jehož výstupy jsou konkrétní – viditelné či hmatatelné, UX design je často pouze koncepční (např. persony, koncept modely, flow diagramy).

UX design je holistický – zabývá se celým ekosystémem okolo daného produktu. To znamená, že bere v potaz všechny potenciální styčné elementy a komunikační kanály jako je třeba newsletter, emailové notifikace, call centrum, tištěné brožury, ale i třeba obsluha v obchodě. Zde vidíme částečný překryv současného UX s dalšími disciplínami jako je Service Design a MarComms.

UX design je vždy zaměřen na uživatele – jejich potřeby a cíle, ale také na jejich omezení – ať už fyzické nebo kognitivní. UX vychází ze skutečného porozumění cílových uživatelů a pokud někdo přistupuje k designu bez takovéhoto porozumění, nepovažuji to za UX design. V tomto smyslu je pro mne UX design tím pádem téměř synonymem pro User-Centred Design.

UX design je marketing

Bob Marvan mi připomněl, že UX design z učitého úhlu pohledu je marketing jak vyšitý, protoze cokoliv co je videt navenek a mohou to vasi zakaznici zakusit, je marketing. Tedy takovy marketing digitalniho veku, soustredeny kolem digitalnich produktu? Kral je mrtev, at zije kral.

Naughty, naughty, you’ll get caughty

Text vznikl mimo jiné i jako reakce na určité mylné světonázory, a proto bych se k nim chtěl vrátit.

Především si shrňme jedno: UX design neřeší weby. Může weby jako prostředek k řešení problémů klienta využívat (a často to dnes samozřejmě dělá), ale primárně nemá s tvorbou webů příliš společného. Web je pro UX design pouze nástrojem. Za 10 let může UX design stejně dobře využívat létající ledničky k podobnému účelu jako dnes weby.

Díky práci malých (často weby tvořících týmu), vznikla tendence slučovat jednotlivé profese v jednu. Nesprávně jsou pak informační architekti a interakční designéři v jedné osobě označování jako UX designéry. Tito lidé ovlivňují svou práci kvalitu webu, ale ne UX celého produktu či služby. Tím, že někomu navrhnete e-shop ještě neznamená, že jste vyřešili UX jeho byznysu. Vyřešili jste jen jednu část, která výsledné UX ovlivní.

Říkám „kvalitu webu“, ne UX webu. Mohli totiž docela dobře říct UX webu samotného, ale svádí to k záměně za skutečný UX design. Proto to nedělám.

V případě malých týmů je pravda, že interakční designér/informační architekt často musí/chce trochu přesáhnout do práce UX designéra. Je to ale vždycky pouze důsledkem toho, že klient nemá UX svého produktů vyřešené. (Nicméně nenechme se mýlit: otázky jako „Proč“ a „Máte k tomu důvod?“ jsou přece běžně doporučované v každé dobré metodologii pro vedení projektu.)

Mnoho firem pak taky stále hledá UX designéry na místa, kam potřebuje designéry interakční. Požadavky mají často dobře formulované, ale neumí je správné pojmenovat. Samo o sobě to totiž problém není, ale přispívá to ke zmatení rolí a ve výsledku nepochopení místy dost abstraktní práce UX designérů.

Příklad inzerátu hledajícího skutečného UX designéra je Senior User Experience Designer. Interakční designéry zase umí hledat například R/GA nebo Cooper. Špatně hledají v The Cocktail a všude možně jinde. Neznalost poznáte často díky použití spojení zkratek UI/UX, kterým ten, kdo to píše, většinou mylně vyjadřuje interakční design (IxD).

Dodatek: kodéři neexistují

Pokud jste webdesignér, tak designujete weby. Ne obrázky webů. Proto musíte umět kódovat stejně, jako umí typografové připravit knihu v InDesignu a posléze ji svázat. Vyžaduje to např. i Mark Boulton když hledá lidi na pozici Web designer.

Ovšem můžete nekódovat, ale pravděpodobně pak ovšem nenavrhujete jen weby, ale taky třeba ilustrace, ikony nebo mobilní aplikace – a nejste tím pádem webdesignér. A můžete být „kodér“, ovšem pravděpodobně na této pozici děláte trochu designu, nasazujete redakční systémy, spravujete obsah… a rozhodně nejste plnotučný front-end developer (což může být paralela k vazačům knih/tiskařům, kteří se hodně vyznají, moc umí, knihy nenavrhují, ale cit mají). Být jen „prostým kodérem“ dlouho nevydrží.

Kam dál

• UX Design ≠ UI Design
• Experience Design for business
• UX insights: An interview with Andy Budd

Ne vždycky si ovšem můžete můžete dovolit přečíst celou knihu na téma. Někdy vás tlačí čas, jindy potřebujete udělat rychlý research k projektu. A pak je tu samozřejmně každodenní problém informačního přetížení — mnoho, často nesouvisejících, informací.

Osobně mi pomáhá odkládat zajímavé informace a později je shlukovat do nějakých tematických celků. Dělat si výpisky z přednášek, kde jste byli. Výpisky z knih které jste četli. Podobně to dělá třeba Relpost nebo Luke Wroblewski (čtěte jeho zápisky z konferencí An Event Apart nebo pravidelné pondělní shrnutí Data Monday). Mimochodem zrovna Lukův blog je jeden z těch, které opravdu stojí za to číst.

K projektům: pokud děláte research, snažte se ho nějak vizuálně zachytit. Ne jen jako seznam odkazů (už jen proto, že research z webu je samozřejmně jen jeden z mála způsobů). Já třeba používám klasické prezentace. Vzniklá PDFka se jednak snadno posílají klinetům a druhak jsou docela dobře znovupoužitelné.

Co je ale možná největší přínos takového zachycování informací, že se po měsíci ohlédnete a řeknete si: toto jsem nastudoval. Bez debat a dohadů o tom co umíte nebo neumíte vás prezentují jasné a nezvratné výsledky.

A vidíte to nejen vy, ale především všichni, kteří se o vás zajímají (ať kolegové nebo klienti).

Názor prvního

S tím souvisí několik názorů na webdesignery, které jsem si v poslední době udělal (chtěl jsem o tom napsat pár tweetů, ale tím bych akorát někoho urazil – takové hlášky bez kontextu vždycky někoho urazí):

• Webdesigneři by si měli uvědomit, že typografie je jen jedna. Vykašlat se na ten scestný výraz “web typography” a prostě si přečíst nějakou pořádnou knížku o typografii. Tam se dozví víc než z pitomých stránek nebo konferenčních přednášek (jedna z nedávné doby je typická). Typografie má rozsáhlou znalostní bázi (lepší výraz nemám), který nejde shrnout do pár hodin nebo útržkovitého webového psaní.
• Je skvělé, že jsou webdesigneři (narozdíl od mnoha typicky grafických designerů) zvyklí se sebevzdělávat. Vychází to asi z toho, že není žádná škola na webdesign a lidé jsou prostě nuceni studovat online a na konferencích. To má svoje nevýhody (nečtení knih, vynalézání kola — gridy jsou typická ukázka), ale evidentně to stimuluje schopnost sebevzdělávat se.
• Webdesign tím předchozím ale taky dost trpí. Webaři nejsou zvyklí dívat se jinam než na web. Ani pro inspiraci, ani pro informace. Proto spousta webů vypadá tak podobně. Leckdy není důvodem praktičnost (kdy konvenčnost rozhraní znamená lepší použitelnost), ale omezenost (neschopnost se pro inspiraci podívat na jiný design, architekturu, umění, …). Lapidárně řečeno, webdesigneři jsou vizuálně nevzdělaní. A to nejspíš platí jen pro ty průměrné, ale je to obrovská skupina. Tohle je ovšem pravda i o mnoha designerech obecně. Není lehké si držet přehled, zvlášť mezioborový. Mluvím z vlastní zkušenosti. A taky je to docela dobrý návod, jak se vymanit z průměrnosti.

Myšlenka druhého

Mně strašně mrzí, že u nás hodne studií (které nejsou úplně zaměřené na webdesign), mají výborné koncepty, ale strašně chabé a amatérské provedení. A webdesignové firmy maji zase super provedení, ale žádný koncept.

Moje poznámka

Příkladem budiž www.ton.cz, který má výborný koncept, například skvěle využívá vysoké rozlišení, ale má nedotažené některé vizuální a funkční detaily, včetně místy slabého technického zpracování. Přesto je mi bližší, protože má myšlenku. Mám raději dobrý koncept, u kterého lze technické zpracování dotáhnout.

Seznam titulů z poslední doby, které zaujaly (zatím jsem nečetl). Za doporučení díky především @givision a taky regálům v University of Portsmouth Library.

• Tak nám prý forma sleduje funkci o designu vůbec. Měla by jít koupit na VŠUP a rozhodně stojí za to.
• Understanding Design jsou eseje o designu. A pokud se vám líbily Štormovy Eseje o typografii, pak kniha How to Think Like a Great Graphic Designer bude něco pro vás – rozhovory s významými designéry. Četl jsem, stála za to.
• Grid Systems: Principles of Organizing Type je jedna z lepších o gridech. A důrazně doporučuju Ordering Disorder (četl jsem, pro webdesignéra výborný odrazový můstek do světa gridů).
• The Internet Case Study Book a Guidelines for Online Success jsou o to lepší, o kolik jsou dražsí. Ultimátní zdroj inspirace a inovativních řešení.
• Hustý Grid Index, Islamic Geometric Patterns a jakékoliv další knihy o grafických vzorech. V knihovně jsem jich našel spoustu a věřím, že pro art direction určitých projektů to může být nevyčerpatelný zdroj inspirace.