April 15th, 2011

Detaily, na kterých (ne)záleží

Filed under: Essays — Ondřej Válka @ 08:48

Každý krutopřísný designér ví, že na detailech záleží, protože detaily tvoří celek. Ale co to vlastně jsou detaily? Na jakých detailech záleží?

V březnovém čísle .net magazine se objevilo krátké zamyšlení nad smysluplností Dribbble, doplněné o asi 15 názorů kolemjdoucích profíků (Whitney Hess, Aaron Gustafson, Elliot Jay Stocks atd.). Kromě polemik o tom, zda Dribbble vytváří jen nic nepřinášející buzz a spousta jeho uživatelů v něm nachází jen vlastní promo postováním hotových věcí, se objevil trefný názor Andyho Budda, se kterým se ztotožňuju a myslím si, že největší problém Dribbble je právě toto:

My one concern is that by focusing purely on the aesthetics we run the risk of propagating the myth that design is all about ornamentation and not problem solving.

Příklad: e-maily od Twitteru

Mám rád infografiky a vizualizace. Myslím si, že je to jedna z oblastí designu, který ho správně ukazuje jako užitečný obor, sloužící běžným lidem.

Kdo používáte Twitter a chodí vám maily o každém novém followerovi, víte, že v mailu je vždy takhle nějak vyjádřeno, koho váš nový follower sleduje, kdo sleduje ho anebo koho followujete jak vy, tak on.

A mně prostě přijde, že se to špatně čte a vnímá. Střídají se tam vždycky dvě z těchto tří druhů informací a nikdy nevím, která je která. Napadlo mne, zkusit to vyřešit pomocí malé infografiky. Takové, která usnadní pochopení těchto informací.

Kdyby ve Twitteru chtěli vylepšovat e-maily, můžou přeleštit barvy a vyladit typošku. Nebo se můžou podívat na to, jak lze podpořit předávané informace, aby se vnímaly snadněji. Řešme detaily na všech frontách. Ne jen na vizuální úrovni.

Informace zasazené do kontextu se vnímají lépe a radostněji. Podobně se například používají malé grafy pro vyjádření výsledků hlasování.

April 11th, 2011

Co je UX design

Filed under: Essays — Ondřej Válka @ 08:27

Můžete vylepšit UX novin: pomocí typografa nebo redaktora. Můžete vylepšit UX vašeho piva: pomocí produktového designéra nebo marketigového stratéga. Můžete vylepšit UX vašeho e-shopu: pomocí interakčního designéra nebo specialisty na on-line marketing.

Asi před měsícem a půl jsem se byl podívat na londýnské UPA. Jedná se o pravidelné setkání interakčních designérů, webdesignérů, UX konzultantů a vůbec dalších podobných frajerů z povětšinou londýnských digitálních agentur. V zásadě velmi podobné PPPS, až na to, že přednášející pracují ve firmách jako je Flow Interactive, RG/A, SapientNitro nebo třeba BBC a setkání neodehrává se v kavárně, ale v kancelářích právě SapientNitro (a že to jsou nějaké kancly).

Při řeči v hospodě poté mně zaujala věta Honzy Šrutka: “…protože jsem věděl, že chci dělat čistý UX.” Napadlo mně: co je tedy ten zatracený UX design? Protože (k překvapení mnohých světáků) s webdesignem nesouvisí tolik, jak bychom si mohli myslet.

Ten dělá to a ten zas tohle

Než se podíváme na to, co je UX, rozeberme si ještě dvě další profese, které mají v procesu návrhu UX své místo. Mám na mysli interakční design a informační architekturu.

Interakční design je obor, zabývající se návrhem interakcí.

V zásadě jde o to, že tradiční design (např. tištěných médií) se zabývá monologem. Designéři navrhují, jak bude informace sdělena, ale toto sdělení je provedeno pouze jednou. Plakát, který uvidíte na ulici, má pouze oznamovací funkci.

Naproti tomu interakční desingéři navrhují dialog, který uživatel povede s bankomatem, mobilním telefonem, GUI apliakce nebo webovou stránkou atd. Svým ovládáním uživatel klade otázky a dostává na ně odpověď.

Jedná se o velký rozdíl v komunikačním paradigmatu – tudíž i v tom, jak interakční designér pracuje.

A aby se měli uživatelé o čem se zařízením bavit, existují informační architekti. Stručně řečeno je jejich cílem udělat pořádek v informacích. Hledají způsoby, jak informace uspořádat do struktury, která bude uživateli připadat logická, bude se v ní schopen zorientovat a používat ji.

Nejedná tedy o copywritery, i když právě copywriteři jsou často skvělými vykonavateli tohoto řemesla, když se snaží najít v klientově obsahu řád a smysl tak, aby ho bylo možné prezentovat.

Tři pilíře webdesignu

Zkusme zatím známé informace předvést na webdesignu. Lidi potřebné při výrobě webu lze v zásadě rozdělit do tří skupin: na analytiky, vizuální designéry a vývojáře.

  • Vývojáři programují podle toho, co se dozví od analytiků, používajíce nakódované šablony od vizuálních designérů (ano, od nich, vrátíme se k tomu v závěru).
  • Vizuální designéři, aby mohli vyrobit vizuální identitu, potřebují od analytiků vědět, co mají oblékat.
  • Analytici zkoumají, co vlastně za informace mají k dispozici (a pokud je nemají, tak je bude muset copywriter napsat) a jaké UI je bude tento obsah na Webu prezentovat.

A kde zůstal UX designér? Je to ten, co to celé kočíruje? Ano i ne.

Co je UX design?

Požádal jsem pár lidí, jejichž názor za něco stojí, aby mi napsali svůj pohled na UX. První odpověď je od Honzy Šrutka (@jansru), českého UX konzultanta, momentálně žijícího a pracujího v Londýně pro Flow Interactive.

UX Design je o návrhu produktů a služeb s cílem o dosažení předem plánovaného prožitku na straně zákazníka či uživatele. UX je zodpovědné za návrh, který je nejen funkční a použitelný, ale také užitečný, smysluplný, řešící reálné problémy, a v neposlední řadě také estetický a emotivní. Oproti UI designu, jehož výstupy jsou konkrétní – viditelné či hmatatelné, UX design je často pouze koncepční (např. persony, koncept modely, flow diagramy).

UX design je holistický – zabývá se celým ekosystémem okolo daného produktu. To znamená, že bere v potaz všechny potenciální styčné elementy a komunikační kanály jako je třeba newsletter, emailové notifikace, call centrum, tištěné brožury, ale i třeba obsluha v obchodě. Zde vidíme částečný překryv současného UX s dalšími disciplínami jako je Service Design a MarComms.

UX design je vždy zaměřen na uživatele – jejich potřeby a cíle, ale také na jejich omezení – ať už fyzické nebo kognitivní. UX vychází ze skutečného porozumění cílových uživatelů a pokud někdo přistupuje k designu bez takovéhoto porozumění, nepovažuji to za UX design. V tomto smyslu je pro mne UX design tím pádem téměř synonymem pro User-Centred Design.

UX design je marketing

Bob Marvan mi připomněl, že UX design z učitého úhlu pohledu je marketing jak vyšitý, protoze cokoliv co je videt navenek a mohou to vasi zakaznici zakusit, je marketing. Tedy takovy marketing digitalniho veku, soustredeny kolem digitalnich produktu? Kral je mrtev, at zije kral.

Naughty, naughty, you’ll get caughty

Text vznikl mimo jiné i jako reakce na určité mylné světonázory, a proto bych se k nim chtěl vrátit.

Především si shrňme jedno: UX design neřeší weby. Může weby jako prostředek k řešení problémů klienta využívat (a často to dnes samozřejmě dělá), ale primárně nemá s tvorbou webů příliš společného. Web je pro UX design pouze nástrojem. Za 10 let může UX design stejně dobře využívat létající ledničky k podobnému účelu jako dnes weby.

Díky práci malých (často weby tvořících týmu), vznikla tendence slučovat jednotlivé profese v jednu. Nesprávně jsou pak informační architekti a interakční designéři v jedné osobě označování jako UX designéry. Tito lidé ovlivňují svou práci kvalitu webu, ale ne UX celého produktu či služby. Tím, že někomu navrhnete e-shop ještě neznamená, že jste vyřešili UX jeho byznysu. Vyřešili jste jen jednu část, která výsledné UX ovlivní.

Říkám „kvalitu webu“, ne UX webu. Mohli totiž docela dobře říct UX webu samotného, ale svádí to k záměně za skutečný UX design. Proto to nedělám.

V případě malých týmů je pravda, že interakční designér/informační architekt často musí/chce trochu přesáhnout do práce UX designéra. Je to ale vždycky pouze důsledkem toho, že klient nemá UX svého produktů vyřešené. (Nicméně nenechme se mýlit: otázky jako „Proč“ a „Máte k tomu důvod?“ jsou přece běžně doporučované v každé dobré metodologii pro vedení projektu.)

Mnoho firem pak taky stále hledá UX designéry na místa, kam potřebuje designéry interakční. Požadavky mají často dobře formulované, ale neumí je správné pojmenovat. Samo o sobě to totiž problém není, ale přispívá to ke zmatení rolí a ve výsledku nepochopení místy dost abstraktní práce UX designérů.

Příklad inzerátu hledajícího skutečného UX designéra je Senior User Experience Designer. Interakční designéry zase umí hledat například R/GA nebo Cooper. Špatně hledají v The Cocktail a všude možně jinde. Neznalost poznáte často díky použití spojení zkratek UI/UX, kterým ten, kdo to píše, většinou mylně vyjadřuje interakční design (IxD).

Dodatek: kodéři neexistují

Pokud jste webdesignér, tak designujete weby. Ne obrázky webů. Proto musíte umět kódovat stejně, jako umí typografové připravit knihu v InDesignu a posléze ji svázat. Vyžaduje to např. i Mark Boulton když hledá lidi na pozici Web designer.

Ovšem můžete nekódovat, ale pravděpodobně pak ovšem nenavrhujete jen weby, ale taky třeba ilustrace, ikony nebo mobilní aplikace – a nejste tím pádem webdesignér. A můžete být „kodér“, ovšem pravděpodobně na této pozici děláte trochu designu, nasazujete redakční systémy, spravujete obsah… a rozhodně nejste plnotučný front-end developer (což může být paralela k vazačům knih/tiskařům, kteří se hodně vyznají, moc umí, knihy nenavrhují, ale cit mají). Být jen „prostým kodérem“ dlouho nevydrží.

Kam dál

March 30th, 2011

Jsme nevzdělaní a při zdi?

Filed under: Essays — Ondřej Válka @ 12:42

Uplynulý týden mi přinesl pár zajímavých konverzací, ve kterých padly velmi zajímavé názory, které spolu souvisejí a se kterýma se více než ztotožňuji. Není důležité, kdo to řekl. Stačí, když budete vědět, že to byli lidé, nad jejichž názorem stojí zato zamyslet se.

Názor prvního

S tím souvisí několik názorů na webdesignery, které jsem si v poslední době udělal (chtěl jsem o tom napsat pár tweetů, ale tím bych akorát někoho urazil – takové hlášky bez kontextu vždycky někoho urazí):

  • Webdesigneři by si měli uvědomit, že typografie je jen jedna. Vykašlat se na ten scestný výraz “web typography” a prostě si přečíst nějakou pořádnou knížku o typografii. Tam se dozví víc než z pitomých stránek nebo konferenčních přednášek (jedna z nedávné doby je typická). Typografie má rozsáhlou znalostní bázi (lepší výraz nemám), který nejde shrnout do pár hodin nebo útržkovitého webového psaní.
  • Je skvělé, že jsou webdesigneři (narozdíl od mnoha typicky grafických designerů) zvyklí se sebevzdělávat. Vychází to asi z toho, že není žádná škola na webdesign a lidé jsou prostě nuceni studovat online a na konferencích. To má svoje nevýhody (nečtení knih, vynalézání kola — gridy jsou typická ukázka), ale evidentně to stimuluje schopnost sebevzdělávat se.
  • Webdesign tím předchozím ale taky dost trpí. Webaři nejsou zvyklí dívat se jinam než na web. Ani pro inspiraci, ani pro informace. Proto spousta webů vypadá tak podobně. Leckdy není důvodem praktičnost (kdy konvenčnost rozhraní znamená lepší použitelnost), ale omezenost (neschopnost se pro inspiraci podívat na jiný design, architekturu, umění, …). Lapidárně řečeno, webdesigneři jsou vizuálně nevzdělaní. A to nejspíš platí jen pro ty průměrné, ale je to obrovská skupina. Tohle je ovšem pravda i o mnoha designerech obecně. Není lehké si držet přehled, zvlášť mezioborový. Mluvím z vlastní zkušenosti. A taky je to docela dobrý návod, jak se vymanit z průměrnosti.

Myšlenka druhého

Mně strašně mrzí, že u nás hodne studií (které nejsou úplně zaměřené na webdesign), mají výborné koncepty, ale strašně chabé a amatérské provedení. A webdesignové firmy maji zase super provedení, ale žádný koncept.

Moje poznámka

Příkladem budiž www.ton.cz, který má výborný koncept, například skvěle využívá vysoké rozlišení, ale má nedotažené některé vizuální a funkční detaily, včetně místy slabého technického zpracování. Přesto je mi bližší, protože má myšlenku. Mám raději dobrý koncept, u kterého lze technické zpracování dotáhnout.

January 30th, 2011

God bless Smashing Magazine!

Filed under: Essays — Ondřej Válka @ 16:30

Designers, still admiring Smashing Magazine? http://goo.gl/o96bi

Web design is a synthesis of many fields: visual design, typography, colors, photography, layout, interaction design, information architecture, (on-line) marketing, psychology, copywriting, technology (both front-end and back-end)… you name it.

Being a good Web designer (I mean really good) is a difficult task.

When you’re an intermediate/beginner Web designer, you need to know what to learn, where to start. However, once you get the overview, you need a deep insight and understanding. While beginners should read about Web design, the advanced guys must read about all the particular fields named above.

Don’t get me wrong, Smashing Magazine guys have done gorgeous job. I’m just afraid that many good Web designers read only about Web design.

October 26th, 2010

Ignoruji trendy – jsem spatny designer?

Filed under: Essays — Ondřej Válka @ 08:02

Obcas se lidi ptam na nazor a oni mi odpovidaji. Vcera to byl Pavel Macek.

Moje otazka

Design UI na Webu podleha trendum. Frci sum, jemna tlacitka a prechody, komunita sjizdi Dribbble. Neprilis mych navrhu ovsem oplyva takovymi prechody, vylestenymi veci atd., protoze to nepovazuju za stezejni. A stale vice kolem sebe vidim spickova UI, ktere rozhodne “trendy” nejsou. Jsem spatny webdesigner? Znamena prizpusobeni se (platforme) Webu prijeti aktualnich trendu? Proc se prizpusobit? A kdy si razit svou?

Pavlova odpoved

Design UI (na jakékoliv platformě) podlehá trendům. To je prostě fakt. Nemusí to být ale špatně. Základem trendu je totiž většinou nějaká dobrá myšlenka, nápad. Např. šum: Přechody v odstínech šedi jsou často obětí rozpásování, kdy místo plynulého přechodu, jsou pásy. To je díky špatné kvalitě vykreslení, monitorů. Šum toto do jísté míry potlačí. A pak, pro lidské oko není příliš obvyklé vidět naprosto neporušenou čistou plochu, takže použití šumu (smrtelníkem nepostřehnutelného) vytvoří přirozenější dojem.

Jakmile tento objev začne používat více designérů, pomalu se ztrácí původní důvod a vzniká trend. To ale neznamená, že je šum pouze trend. To samé platí pro přechody, použítí detailů na tlačítkách apod. Důležité je, že když tyto prvky nepoužiješ a tvoje cílová skupina po tom neprahne (jejich zájem neutrpí absencí těchto prvků), pak neděláš nic špatně. Navíc, trendy vznikají tak, že někdo začne dělat něco jinak.

Rozhodně je nejlepší se prizpůsobit platformě. Nemyslím jejím trendům, ale jejím omezením (vysoký kontrast prvků pro obrazovky telefonnů kvůli dennímu světlu apod.). Pak až přichází na řadu trendy, preference cílové skupiny a tvoje preference. Ať si říká kdo chce co chce, podle mě jsou důležité i preference designera a jeho vlastní styl. To číní produkt jedinečným a osobitým. Ale zase platí, s mírou…

A poslední moudro: za trendy (ať se to zdá jakkoliv zvláštní), leží vždy nějaké logické vysvětlení. Špatným designerem se stávám, když tyto věci ignoruju. A už je jedno jestli je ignoruju, zatím co trend používám nebo ne.

Diky, Pavle!